Články


Juke-R

2012-12-18 Přečteno: 1 573x


Z původního crossoveru toho díky firmě RML (Ray Mallock Limited) a divizi NTC-E (Nissan Technology Centre for Europe) mnoho nezbylo. Dá se s trochou nadsázky říci, že pouze karoserie, platforma a palubní deska.  Zvenku na sebe džůk upozorňuje agresivně stylizovaným widebody kitem, čítajícím nový přední nárazník, vytažené blatníky, nástavce prahů, nový zadní nárazník s difuzorem a dvoudílné střešní křídlo. Vypadá ďábelsky.

Už zvenku je přitom cítit dotek GT-R. Mrňous stojí na 20" kovaných kolech Rays, za nimiž si nelze nevšimnout brzd ze stejného auta.  Juke-R nemá úplně přesně parametry původního GT-R, koní ná totiž o pět více, tedy 485 koní, točivého momentu zůstalo 588 Nm. Zrychlení na stovku tak zvládne za 3,7 s a vysoká karoserie ho nepustí za hranici 257 km/h. Dost na to, aby si tahle příšerka vychutnala na silnici kdejaký supersport. Asi vás překvapí, že ačkoli je juke prcek, váží 1805 kg, což je o 65 kilo více, než GT-R a o 380 kilo více, než má původní čtyřkolka s CVTčkem. Čímž to celé drobet ztrácí lesk. Důvodem byla nutnost řady dodatečných vyztužení a osazení robustní ochrannou klecí.

Z GT-R je i vymakaný systém pohonu všech kol s aktivním zadním diferenciálem, převodovka a zavěšení kol. V Interiéru zybla pouze dvě sedadla, zato jsou ale závodní od OMP se čtyřbodovými pásy Schroth, jimž dělá společnost ochranný rám. Gétéerkový je i volant a palubní systémy, monitorující cvrkot pod kapotou a pod koly prostřednictvím 7" dotykové obrazovky.

Kolik kusů má být vyrobeno oficiální místa tají, ale web SportAuto.fr přišel s informací, že to bude 20–25 aut. Jeden Juke-R přijde na € 450 000 (cca 11 340 000 Kč)

 

Test Juke-R v ČR na parkovišti u O2 arény:

 

V první fázi bylo třeba se seznámit s vytyčenou tratí. Je jasné, co bylo hlavním smyslem akce – udělat v první řadě šou pro opravdu co nejširší veřejnost a marketingově zvýšit o japonskou značku zájem. Takže místo třeba mosteckého nebo alespoň sosnovského okruhu byla vytyčena na pražském parkovišti trať, kterou si řidič neužil ani za mák a auta na tom byla ještě o poznání hůř.

Prý jestli mám sedačku dobře nastavenou. No,… nemám. Ačkoli je na zadním dorazu, kolena mám pod bradou a chodidlo v křeči, přitom ale sotva dosáhnu na volant. Posaz naprosto příšerný a když v pozici plodu ťuknu do plynového pedálu a auto s prudkým trhnutí poskočí vpřed, mám obavy, jak to (opět pouze jediné) kolo vůbec zvládnu odjet.

 Ale jak ukazuje další cca minuta a půl, mé tělo, zocelené ježděním se vším od pandy po hummer, funguje do jisté míry samo a dělá spoustu věcí, aniž bych nad nimi musel přemýšlet. Obsluha časomíry mává a já dávám podlahu. Juke-R se rozjíždí s prudkým škubnutím a vyráží vpřed, ale nějak to není ono…

 Znáte ten efekt ze sci-fi filmů, kdy se po zapnutí hyperpohonu chvíli nic neděje a pak se z okolních hvězd stanou čáry? Tak přesně tohle je juke. Nejprve vyrazí vpřed silou 3,8litrového šestiválce, což samo o sobě není i přes strašidelnou váhu auta přes 1800 kg vůbec marné. To trvá asi tak 8–10 metrů, než se naplno roztočí turba. V ten okamžik se okolní svět zastavuje a do mě zezadu v plné rychlosti naráží šinkansen.

 Zrychlení a přilnavost čtyřkolky je naprosto nepochopitelná, jenže trvá asi tak dvě vteřiny. Cvak. Pádlem dávám převodovce pokyn k zařazení dvojky, změna kvaltu je tak rychlá, že turba nepolevují v plnění a projektil letí dál, však u něj slibují stovku za 3,7 s. Asi tak sekundu, protože následně i přes důkladně odizolovanou helmu slyším zase to brejk, brejk. Asi tak 20 metrů předtím, než je vůbec potřeba začít o levém pedálu alespoň uvažovat.

Jestli má juke famózní akceleraci, tak brzdy jsou snad ještě lepší, reagují okamžitě, mají rychlý nástup a neskutečnou účinnost. O nějakém testování dávkovatelnosti ale pochopitelně nemůže být ani řeč. Rád bych vám řekl, jak je stabilní v rychlých táhlých zatáčkách, jak reaguje na odlehčení zádě, jak zvládá vlásenky a jestli se s ním dá vyjet ze zatáčky dveřmi napřed, jenže nic z toho se na parkovišti vyzkoušet nedá.

 Zbytek okruhu už je boj s nedotáčivostí, hrnutím předních pneumatik a velmi malým rejdem tohoto bestiálního speciálu. Co ovšem poznat jde, jsou prakticky nulové náklony karoserie a na jednom ze zlomů parkoviště je cítit, že je Juke-R opravdu pekelně tvrdý a bouchnutí prozradí, že by tohle nebyl sen českého brousiče okresek třetí třídy.

Diskuze o článku Nové téma


Foto galerie


Články